Synagoga v Březnici otevřena po více než šedesáti letech

návštěvní sezóna v březnické synagoze začíná 1.4.2017, v dubnu otevřeno o víkendech a svátcích

Cenový výměr 2017

Charakteristika a Historie Březnické synagogy

Synagoga v Březnici se nachází uprostřed židovské čtvrti zvané Lokšany, architektonicky a urbanisticky nejzachovalejší židovské čtvrti v Čechách z první poloviny 18. století.

V rámci projektu Revitalizace židovských památek v České republice byla z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v letech 2010 – 2014 synagoga v Březnici opravena a zpřístupněna veřejnosti po více než 60 ti letech s cílem prezentace židovské kultury a historie v autentickém prostředí.

Provozovatelem synagogy je Národní památkový ústav, správa státního zámku v Březnici.

Sleva na vstupném při návštěvě zámku Březnice.

Synagoga

Březnická synagoga byla postavena v letech 1725 – 1726 v pozdně barokním stavebním slohu, po požáru v roce 1821 byla znovu obnovena do dnešní klasicistní podoby.

Je součástí židovské čtvrti (ghetta) zvané Lokšany. Z urbanistického hlediska se jedná o jedinečný dochovaný barokní stavební celek v Čechách, dispozičně je tvořen dvěma čtvercovými náměstími se dvěma uličkami a po obvodu ohraničen jednotlivými židovskými domy.
Židovská čtvrť Lokšany byla založena za Ferdinanda hraběte z Lokšan, syna Jiřího a Kateřiny z Lokšan, majitele březnického panství a zámku kolem po roce 1562, který dovolil židům sídlit na nově založeném předměstí.
Na základě translokačního reskriptu Karla VI. z roku 1726 byli židé povinně soustředěni do ghett. Březnické ghetto bylo vystavěno v letech 1726 – 1747, skládá se z 22 barokních domů, které byly původně číslovány římskými číslicemi (I – XXII.). Uprostřed druhého (zadního) náměstí byla postavena synagoga. Šlo o uzavřené ghetto spojené s městem jedinou uličkou a bránou. Většina domů je dnes dochována v klasicistní nebo empírové podobě po velkém požáru ze 14. dubna 1821. Uzavřená dispozice lokšanského ghetta byla částečně narušena zbořením rohového domu na severní straně dolního náměstí č.p. IX ve třicátých letech 20. století a zbořením čtyř domů, zejména bývalé židovské školy, sousedících s náměstím v 70. letech min. století.

Synagoga (označena římskou číslicí XVI)
Slovo „synagoga“ je řeckého původu a používat ho začali helénští Židé jako ekvivalent pro obec, shromáždění, společenství.
Instituce synagog se objevila patrně po zničení jeruzalémského Chrámu r. 586 př. n. l., jejich rozvoj spadá do doby prvního babylónského exilu, kdy si Židé v neznámém a cizím prostředí chtěli i nadále zachovat pospolitost a víru svých otců.
Židovský zákon Halacha předepisuje opatřit synagogu okny, mužům je předepsáno nosit pokrývku hlavy – kipu. Je v ní zakázáno jíst, pít – kromě přípitku po požehnání, spát, pomlouvat, provádět obchodní transakce – kromě podpory dobročinnosti. Do synagogy je přikázáno pospíchat, ale nikoliv z ní, což je projevem nedočkavosti zúčastnit se bohoslužby a neochoty odejít.
Březnická synagoga je dispozičně rozčleněna na přízemí první patro. V přízemí se nachází modlitebna a příbytek správce synagogy (šamese), v prvním patře ženská galerie, tzv. empora a třída židovské školy (cheder).  Vstupy do synagogy je v západním průčelí, kde se vstupovalo malým přístavkem, nad jehož portálem je zvenku hebrejský nápis (verš žalmu č. 118): „Otevřetež mi brány spravedlnosti“. Do příbytku správce a na ženskou galerii se vstupovalo druhým postranním vchodem (nyní vstup do synagogy).
V severní části budovy je umístěn hlavní sál synagogy, zaklenutý valenou klenbou s barokními lunetami u oken. Ústředním prvkem modlitebny je svatostánek - schránka na Tóru, tzv. Aron ha-kodeš, v níž jsou uloženy posvátné předměty – svitky Starého zákona (Sefer Tóra), beraní roh – šofar, ukazovátka, pohár na víno, svícny aj. Aron ha-kodeš je situován na východní straně synagogy (směrem k Jeruzalému). U východní stěny synagogy byla původně také umístěna čestná sedadla rabínů a představitelů židovské obce, oddělena od zbývající části zdobenou kovanou mříží. Brána svatostánku byla zdobena erbovními znaky hraběte Josefa Marii Krakovského z Kolovrat, s jehož pomocí byla synagoga po požáru obnovena. Svatostánek je zakryt ornamentálním závěsem zvaným parochet. Během roku je zvykem používat barevný parochet ze sametu, pří zvláštních příležitostech tzv. Velkých svátcích (Jom kipur, Roš ha-šana) z bílého saténu. Bývá zdoben tradičními judaistickými motivy – judskými lvy, Davidovou hvězdou, menorou (sedmiramenný svícen). Nad parochetem je umístěn citát žalmu: „Miluj bližního svého, jako sebe sama!“ a desky s Desaterem. (Desatero- podle tradice dal Bůh Mojžíšovi desky s Desaterem na hoře Sinaj. Desky dostali Židé 7 týdnů po vyjití z egyptského otroctví. Tyto základní morální příkazy byly původně vyryty do dvou kamenných desek. Prvních pět přikázání shrnuje povinnosti člověka k Bohu. Druhých pět přikázání určuje správné vztahy mezi lidmi - desatero je považováno za „katechetický souhrn morálky“, bylo recitováno v jeruzalémském Chrámu, věřící jej recitují denně při ranní modlitbě).


Ve středu hlavního sálu se nachází řečniště (bima nebo také omed) – pódium pro předčítání Tóry. Z bimy byla bohoslužba řízena kantorem.
V prvním patře hl. sálu synagogy se nachází balkón, neboli empora = tribuna. V synagogách byly ženy odděleny od mužů přepážkou – mechicou nebo byly na balkonech. Balkon březnické synagogy byl pravděpodobně vestavěn v roce 1874 při významné renovaci budovy. Z té doby také pocházejí vitrážová okna od „šamese“ Červenky a dekorativní výmalba balkonu od Ladislava Kuby.
Jižní polovinu budovy zabírají účelová zařízení. Je zde druhý – ženský vchod, příbytek šamese (správce) synagogy a vlevo od schodů bývala patrně černá kuchyně (na pečení macesů). Schody vedou do patra, kde se nachází ženská galerie a jednotřídka židovské náboženské obecné školy (chederu).